Hledej
Hledej

Jak si vybrat kuchyňskou linku

Chystáte se na nákup nové kuchyňské linky, ale nevíte si rady s výběrem? Nejprve všechno důkladně změřte a rozmyslete si, kolik úložného prostoru potřebujete a kde bude která funkční zóna. Pak už stačí vybrat správné materiály a design. Vybrat vzhled nové kuchyně není tak složité. Volte podle stylu a barev ostatních místností v bytě. Pokud si nejste výběrem jisti, pomohou vám odborníci v kuchyňském studiu.

Materiál korpusů skříněk

U korpusů skříněk je to jednoduché. Většinou jsou totiž z lamina, případně z masivu. Méně poctiví výrobci dokončují boční plochy korpusů papírovou hranou. Ti, kterým záleží na kvalitě, používají odolnější ABS hrany. Kvalitní kuchyně jsou vyrobeny z lamina o tloušťce 18 mm, ty levnější z desek o tloušťce 16 mm i méně.

Na tloušťku lamina si dejte pozor hlavně u polic, na které plánujete ukládat těžší nádobí. Desky o tloušťce 16 mm a méně se mnohem snadněji pod daným zatížením prohnou. Výjimečně narazíte na kuchyňskou linku, kde jsou skříňky vyzděné nebo vybetonované. Ty už si ale většinou tvoří sami nadšení kutilové. Mnohem těžší je vybrat správný materiál na výrobu dvířek i čel zásuvek a pracovní desky.

Dvířka z lamina a MDF

Kuchyňská dvířka z lamina jsou zpravidla nejlevnější možností. Jejich výhodou je široká škála dekorů a barev. Z hlediska kvality je důležité provedení bočních ploch (hran). Ty nejobyčejnější jsou olepené dekoračním papírem v dezénu dvířek, ty kvalitnější ABS hranou.

Životnost hrany záleží především na použitém lepidle. Vysokou tepelnou odolnost mají například polyuretanová tavná lepidla (PUR). Etylenvinylacetátovému lepidlu (EVA) se raději vyhněte, protože má nízkou odolnost proti teplotě i malou voděodolnost. Jelikož typ použitého lepidla na první pohled nepoznáte, musíte se spolehnout na informace od výrobce.

Lepidlo je náchylné hlavně na vlhkost a teplo. Může se vám tak stát třeba to, že vám nabobtná spodní část dvířek nad sporákem, pokud nebudete používat odsavač par. Nevýhodou lamina je i to, že do jeho plochy nelze frézovat žádný reliéf, takže seženete pouze plochá dvířka.

Fóliovaná dvířka z MDF jsou zlatou střední cestou, co se ceny i kvality týče. Bývají obalená fólií, která chrání i jejich boční plochy, takže je nemusíte dodatečně olepovat. Odpadá tak nebezpečí odlepující se hrany. Fólie je většinou z PVC. Do plochy i hran MDF můžete oproti laminu frézovat různé reliéfy a profily.

V obchodech najdete foliovaná dvířka v široké škále barev a dekorů. Barevné fólie se dají i lakovat. Výsledný efekt pak připomíná klasicky lakovaná dvířka, ovšem za nižší cenu. MDF dvířka obalená fólií jsou praktická, trvanlivá a mají větší odolnost vůči vodě. Na omytí dvířek vám stačí hadřík a běžný saponát.

Lakovaná dvířka

Lakovaná dvířka jsou většinou vyrobena také z MDF desek. Moderní jsou dvířka ve vysokém lesku, objednat si však můžete i matné provedení. Lakovaná dvířka jsou vždy v pigmentu, nikdy je nenajdete v dekoru dřeva (pokud se tedy nejedná o lakovaná masivní dvířka). Protože se jedná o hladký a neporézní materiál, snadno se čistí. Lak bývá náchylnější na poškrábání. Hlavně u vysokého lesku jsou škrábance a rýhy hodně vidět.

Stále oblíbenější jsou dvířka lakovaná akrylátovým lakem. Mají ideální povrch, stálobarevnost a vyrábí se ve vysokém lesku. Jedná se o dřevotřískové desky, které jsou z jedné nebo obou stran dokončeny akrylátovou vrstvou laku a doplněny ABS hranami (možnost 3D hran). Dvířka pak mají vysokou odolnost proti vlhkosti a účinkům UV záření i mechanickou odolnost. Pokud je přesto poškrábete, snadno je opravíte pomocí opravné sady. Na dvířka můžete aplikovat libovolný grafický motiv.

Dvířka z masivu nebo s dýhou

Kuchyně z masivu jsou sice pěkné, ale poměrně drahé a stojí za zvážení, zda jsou vhodné. Výrobci používají spíše dýhovaná dvířka z MDF desek. Kuchyň je tak na omak i pohled dřevěná, ale přitom je z tvarově stálejšího materiálu. Oblé rohy a hrany pak řeší dřevěnými nákližky nebo tvarovanou ABS hranou.

Na dýhované desky nanáší kvalitní lak, často opět ve vysokém lesku. V takovém případě už můžete mít na pohled i omak pocit, že jsou dvířka „plastová“. Údržba dýhovaných dvířek je složitější. Dýhy jsou barevně nestálé, náchylné na mechanické poškození a mají malou odolnost vůči vodě. Výběrem správného laku však výrobci tyto nevýhody částečně eliminují.

Nosným materiálem dýhy mohou být kromě MDF i dřevotřísky, spárovky či překližky. Na hrany dýhovaných desek pak výrobci používají dýhovou pásku nebo lakované dřevěné nákližky. Na výrobu dvířek z masivu používají lepené spárovky. Díky správnému lepení jsou tvarově stálé a dobře odolávají kuchyňskému prostředí. Kromě spárovek je možné použít biodesky (třívrstvý lepený materiál).

Dvířka z jiných materiálů

Sklo a kámen používají výrobci jen výjimečně, protože jsou poměrně drahé a při plánování není mnoho variant, jak kuchyň sestavit. Plechová dvířka bývají dokončena pigmentovým lakem. U nerezu počítejte s tím, že se na něm snadno tvoří mastné otisky, jejichž vyleštění vám zabere spoustu času. Sklo si lidé objednávají spíše jako výplň dvířek. Můžete si vybrat čiré, poloprůsvitné či neprůhledné sklo s různými grafickými motivy i bez nich.

Kuchyň je potřeba zařídit tak, aby se snížilo riziko úrazů během vaření. Proto vědci provedli různá ergonomická a antropometrická měření. Ta přinesla spoustu poznatků o tom, jak kuchyň zařídit tak, aby vaření bylo co nejpohodlnější a bezpečné. Pokud je dodržíte, nebude vás vaření tolik vyčerpávat a třeba vás začne i více bavit.

Jaký zvolit tvar kuchyňské linky

Do úzkých místností je vhodná dvouřadá kuchyň. Ulička mezi skříňkami však nesmí být menší než 120 cm. Jen tak se v ní pohodlně vyhnou dvě osoby a otevřete všechny skříňky a zásuvky. V kuchyni pro jednu osobu si vystačíte se 100 cm. Stejnou vzdálenost dodržte i u samostatně stojícího ostrůvku.

Pokud můžete kuchyň umístit jen k jedné stěně, volte jednořadou linku. Ta je vhodná spíše pro příležitostné vaření, protože nemůžete dodržet doporučovaný trojúhelník. Vždy se snažte zachovat alespoň posloupnost jednotlivých zón a minimální délku pracovní plochy. Ta nesmí klesnout pod 70 cm, abyste měli dostatek prostoru pro přípravu pokrmů.

Do malých místností se hodí kuchyňská linka ve tvaru L. Dodržte však posloupnost zón a vzdálenosti doporučovaného trojúhelníku. Pro vaření je ideální kuchyň ve tvaru U. Mezi skříňkami by mělo být 140 – 145 cm. Pak budete mít vše po ruce, zbytečně se nenaběháte a všechny skříňky pohodlně otevřete.

Funkční trojúhelník a zóny

Lednice, dřez a sporák by navíc měly tvořit pomyslné vrcholy trojúhelníku. Cesty trojúhelníku nesmí narušit žádné předměty ani průchozí koridory. Jednotlivé strany mají být dlouhé 90 – 275 cm. Součet stran trojúhelníku by neměl být menší než 366 cm, ani větší jak 793 cm. V praxi nemá převýšit 6 metrů, abyste se při vaření příliš nenaběhali.

Potravinová, nebo též zásobovací, zóna bývá na jednom z krajů linky. Potřebná délka je alespoň 60 cm. Slouží pro uložení suchých, tekutých i mražených potravin. Výhodná je vysoká potravinová skříň. Do této zóny patří i lednice. Vedle zásobovací zóny je zóna ukládání, která slouží pro uložení veškerého nádobí, příborů a kuchyňských pomůcek.

Na ni navazuje zóna mycí, tedy dřez a myčka. Pokud nemáte myčku, volte dvojdřez s odkapávací plochou. V případě myčky vám stačí jen menší umyvadlo pro oplachování zeleniny a ovoce. Součástí zóny je také nádoba na odpadky, mycí pomůcky a drtič odpadu.
Vedle mycí zóny je zóna přípravná, neboli pracovní. Má být dlouhá minimálně 70 cm, abyste mohli pohodlně manipulovat s potravinami. V této zóně je dobré mít po ruce i nejrůznější koření, spotřebiče a roboty, pracovní pomůcky i nádobí. Můžete je schovat do spodní skříňky.

Jako poslední je varná a pečicí zóna, tedy varná deska s troubou nebo sporák, případně i mikrovlnka nebo gril. Patří sem také úložné prostory pro hrnce, pánve, plechy a pomůcky pro vaření a pečení. Z obou stran varné desky potřebujete při vaření minimálně 30 cm pracovní plochy na odkládání nádobí a potravin.

Rozměry a vzdálenosti

Hloubka spodních skříněk je většinou 60 cm. Pokud potřebujete více úložných prostor, můžete ji zvýšit až na 70 cm. Větší hloubku nepoužívejte. Zhoršili byste si přístup k horním skříňkám i věcem uloženým ve skříňkách. Horní skříňky bývají hluboké 30 – 35 cm. Lepší jsou výklopná dvířka, která netrčí až půl metru do prostoru jako klasicky otevíraná. Ta jsou totiž častou příčinou úrazu během vaření.

Výšku pracovní plochy přizpůsobte výšce osoby. Protože se v kuchyni většinou pohybují minimálně dva lidé, používá se průměrná hodnota kolem 90 cm. Některé luxusní kuchyně umožňují nastavení výšky pomocí elektromotorků podle potřeby. Správnou výšku zjistíte tak, že se postavíte k lince a pokrčíte lokty. Pracovní plochu byste měli mít 10 – 15 cm od ruky. Maximální výška poliček by měla být do 175 cm. Běžně přístupnou výšku skříněk ponechejte mezi 85 a 115 cm.

Výška pracovní desky podle výšky postavy

  • 150 – 160 cm: 82 cm od podlahy
  • 160 – 170 cm: 86 cm od podlahy
  • 170 – 180 cm: 91 cm od podlahy
  • 180 – 190 cm: 94 cm od podlahy

Podle ergonomických poznatků máte dřez umístit o zhruba 15 cm výše, tedy do výšky kolem 100 cm. Optimální výšku poznáte tak, že se ke dřezu postavíte a na dno položíte dlaně. Záda musí být v rovné poloze. Také by měl být umístěný nejméně 40 cm od konce pracovní desky. Varná deska by měla být zase o 5 cm níže, tedy ve výšce zhruba 85 cm od podlahy, abyste viděli i do vysokých hrnců.

Praxe je však taková, že každá členitost a výškové rozdíly ztěžují práci a ubírají využitelný prostor na pracovní desce. Proto je lepší mít celou pracovní linku v jedné výšce. Výškový rozdíl je přijatelný například u samostatně stojícího ostrůvku s varnou deskou.

Troubu a mikrovlnku je praktické umístit mezi úroveň očí a pasu. K troubě se nemusíte ohýbat, a navíc omezíte riziko popálení při jejím otevření. Také snadněji zkontrolujete pečený pokrm. Dno trouby se většinou dává do výšky 115 cm od podlahy. Jestli chcete nad troubu umístit ještě mikrovlnku, pak dejte troubu do takové výšky, aby dno bylo od podlahy vzdáleno maximálně 70 cm.

Vzdálenost horních skříněk od pracovní plochy je závislá na jejich výšce a hloubce. Vždy byste měli bez problémů a použití schůdků dosáhnout i do horních polic. Většinou se zavěšují do výšky 50 – 70 cm od pracovní plochy. Dejte pozor na to, aby vzdálenost nepřesáhla 90 cm. Půda horní skříňky musí být od podlahy ve vzdálenosti maximálně 2 metry. Vzdálenost digestoře od varné desky závisí na jejím typu. Od elektrické plotýnky by měla být vzdálena alespoň 65 cm, od plynového sporáku minimálně 75 cm.

Barový pult mívá výšku 90 – 120 cm. Hloubka se pohybuje mezi 30 až 50 cm, takže vystačí i pro klasické stolování. Deska pultu by měla přesahovat před svislou stěnu baru asi o 20 cm. Polobar má stejnou výšku jako kuchyňská linka, tedy asi 90 cm. V obou případech potřebujete k sezení barovou židli. Její výšku přizpůsobte výšce baru nebo polobaru. Mezi sedací a jídelní plochou má být rozdíl zhruba 30 cm.

Konstrukce

Hlídejte si sílu a nosnost materiálu, a to především u polic. Lamino by mělo mít tloušťku alespoň 18 mm. Levnější kuchyně mívají police o tloušťce 16 mm, které se mohou při dlouhodobém zatížení těžkým nádobím prohnout. Zkontrolujte si také celkovou pevnost a kvalitu provedení konstrukce i kování. Závěsy musí být kvalitní, větší komfort pak poskytnou plynové tlumiče zavírání. U zásuvek vyzkoušejte pojezdy. Důležité je, aby šly zásuvky snadno otevřít. Komfort používání pak zvýší plynulé dojezdy.

Spodní skříňky by měly stát na nožkách, aby se pod nimi dalo uklízet a mohli jste si k nim pohodlně stoupnout. Nožky by měly být výškově stavitelné, abyste pomocí nich vyrovnali nerovnosti podlahy. Nožky mohou být zakryté krycí lištou, která by měla jít snadno oddělat. Všechna místa, kudy by se mohla dostat voda do materiálu, musí být kvalitně zakryté a zapravené.

Kde koupit

Nákup online může ušetřit hodně času i prostředků. Kliknutím na odkazy níže se dostanete k nabídce kuchyňských linek u ověřených e-shopů:
Visited 1 times, 1 visit(s) today

Menu